galgo v nouzi
španělsko

Galgo v nouzi


Aktuálně

Aktuality od nás i odjinud


Transport 15.5.2012

Aneb jedeme pro Hungaru
Náš první transport s Galgos de la Luz....... jela jsem já, Mon, můj kopilot a noční pokec partnerka byla Jitul, a Magdi to jistila doma na Facebooku.

Tento transport pro mě začal tak hekticky, že se mi podařilo vyrazit bez večeře. Z pohodově plánovaného dne se vyklubal neskutečný zmatek s překladem, který jsem dostala k provedení úplně na poslední chvíli, a historicky prvním stříháním našich ovcí. K večeru přišlo očekávané potvrzení transportu, tým Galgos de la Luz mi zavolali, že je vše OK a že dokonce dorazí už v 6:00. Na rozdíl od nich jsem se z toho moc neradovala, vletěla jsem pod sprchu, nakrmila smečku, popadla komunikaci a navigaci a vyrazila pro Jitul. Při odjezdu jsem ještě volala z auta na drahou polovičku, že grilované kuře k večeří je připravené v troubě.... U Jitul jsme vytiskli smlouvu a adresu místa srazu, udělali z mého milovaného Golfíka pojízdný galgo pelíšek (tři silné deky a 3 polštáře), Jitul vychrlila na svého partnera několik instrukcí.... na tomto místě velké poděkování pro naše chlapiska, že ty naše Expedice Galgo snáší bez remcání....... já jsem se poňufala se smečkou Jitul a už jsme byli na cestě do Německa. Náš cíl byl Linkenheim-Hochstetten u Karlsruhe.
Výjezdy kuřáka s nekuřákem jsou velmi zábavné, mě totiž absolutně uniká skutečnost, že kuřák potřebuje pravidelný přísun nikotinu a Jitul je zase moc taktní na to, aby mě komandovala podle svých cigaretových choutek :) Takže když se vedle mě ozvalo nesmělé "nešlo by někde zastavit", tak mi bylo jasné, že to asi hoří :) Noční cesta po Německé dálnici proběhla bez komplikací a místo určení jsme našli poměrně lehce, dorazili jsme dokonce o hodinu dřív. Za chvilku se objevila další 3 auta, dorazli nedočkaví páníčci, a ještě před šestou se objevila velká dodávka.... přijeli galgoušci.
Předání se konalo v domě a na zahradě jedné fanynky Galgos de la Luz, takže jsme k našemu překvapení a přiznávám se i nadšení dostali parádní kávu a snídani, Sabine a její tým si promnuli oči a šlo se otevřít auto. Štěkot, klece, vykulené oči.... a už se hrnula ven sněhobílá Rapunzel, žíhaná Chulebra, zlatý Eduardo, veselý ohař Chocolato, a už se vyndala klec s naší Hungarou. Jakmile se objevila, tak všichni ztichli a zírali na ní, ona je totiž neskutečná modelka. Dostala náš transportní obojek a Kai od Galgos de la Luz pak s úsměvem nadhodil "bacha, pouštím jí, jsi připravená?" Nějak jsem ho nechápala, ale pak Hungaru pustil a Hungara vystřelila jako raketa do zahrady. Ne, schlíplou deprimovanou pajdající galgu jsme neočekávali, ale Hungara nám opravdu vyrazila dech. Ostatní galgové se nechali spořádaně vodit na vodítku, štěndo ohař Chocolato se vesele sápal na kávu, ale naše Hungara běhala jako pometlo po zahradě a nějaké vodítko jí bylo silně u jejího skořicového čumáku.
Měli jsme trochu času na malé povídání se Sabine, takže jsme se dozvědeli, že v jejich útulku v Tomelosso momentálně mají kolem 110 psů... neskutečný počet, že kterého mrazí. Sabine nám vyprávěla o problémech, které měli s mistním veterinářem, se kterým nakonec museli ukončit spolupráci, protože byl sice velmi milý, ale velmi nespolehlivý. Také jsme se dozvěděli, že Sabine jezdí transporty s jedním kolegou ze združení a vždy si berou jednoho dobrovolníka z řad jejich fanoušků. Spontáně jsem se rozhodla a nabidla Sabine, že bych jednou jela taky, abych mohla přivést informace a fotečky z první ruky. Něco mi říká, že to bude psychicky náročné, ale myslím, že je to nutné.
Mezi tím probíhalo na zahradě veselé vítání a venčení galgoušků, byla tam jedna galga, která nás všechny objímala. Opravdu objímala, chodila od jednoho člověka k druhému, stavěla se na zadní a objala ho předníma. Bylo to strašně dojemné, ale jelikož to vypadalo, že jsem jediná plačka, tak jsem slzy zamáčkla:) Pak jsme s Jitul ještě byly trochu v šoku z jedné kouzelné černé fenečky, která se při transportu nějak odřela v trasportní kleci. Byla chůdě totálně dobitá, měla velké oděrky na obou stranách tělička, uuuf. Ale hodné tety jí to hned ošetřily a naše hostitelka pro ní šla hledat tričko, aby byla pro další cestu v pohodě.
Pak už jsme vedli Hungaru k autu, Hungara nastoupila zkušeně, zavrtala se do polštářů, dostala od Sabine pusu na čeníšek na rozloučenou a vyrazili jsme na cestu zpět do Prahy.
Hungara trochu chrněla, ale spíš ležela a pozorovala nás. Při každé zastávce se nepatrně sunula víc k nám a strkala nám hlavu do ruky, mazlení se jí moc líbí, holčičce. I cesta zpět proběhla bez komplikací a my jsme měli o čem povídat a přemýšlet.
Další zastávka byla chalupa Jitul, kde byla Hungara přes noc, protože její panička měla pracovní povinnosti. Hungara se přivítala se smečkou Jitul, chlupáči se navzájem okoukli, očuchali, zavrtěli na sebe přátelsky ocasem a bylo to v pohodě.
Já jsem se ještě kodrcala domů, to byl ten nejhorší kus cesty, už mi to nějak moc nešlo. A hádejte, co jsem našla v troubě.... kuře... netknuté.... :D
 
 

Pomoc španělským chrtům Galgo Espanol.