galgo v nouzi
španělsko

Galgo v nouzi


Aktuálně

Aktuality od nás i odjinud


Transport 30.6.12 - Paloma a Fox

Úvod
Transport 30.6. - Paloma a Fox
Od uživatele Monika Novotna ve skupině GALGO V NOUZI (Soubory) · Upravit dokument · Odstranit

Nevím, proč musím každý transport začínat páteční večerní frontou někde v supermarketu.... musím se nad tím zamyslet, protože v pátek jsem vyzkoušela Kaufland a výsledek byl stejný jako v Tescu. Zrovna tak se musím zamyslet nad tím, proč před každým výjezdem musím řešit nějaký nepředvídatelný chaos, místo abych si odpoledne na chvíli lehla a prospala se. Ale i tak jsem o půlnoci nabrala svou osvědčenou kopilotku Jitul, stavili jsme se za Romčou, Jitul si vychutnala na nějakou chvilku poslední neuspěchanou cigaretku, a vyrazily jsme na cestu směrem Wiesbaden.



Tyhle noční jízdy jsou dost adrenalinové, vždycky se těšíme na nové galgoděti, spojíme se s transportem, aby jsme věděly, že je vše OK a časový plán platí, probíráme plány do budoucnosti a když se jede do Wiesbadenu, tak já se vždycky moc těším na jízdu kolem frankfurtského letiště. Zrovna tak se Jitul těší na každou pauzu, protože já jako nekuřák pořád zapomínám, že nikotin je třeba doplňovat plynule a pravidelně :)Do Wiesbadenu jsme dorazily s tříhodinovým předstihem, tak jsme si v klidu daly kávu a Buttergipfel, a rozhodly se, že se přesuneme na místo setkání a využíjeme vystlaný pelíšek a polštáře pro krátkého šlofíka. No jo, jenže..... silnice k areálu místního kynologického klubu byla uzavřená a nebyla vyznačená žádná objížďka. Jelikož jsem jednou na místo přijela z druhé strany, protože jsem jela od Düsseldorfu, tak jsem tušila, že se to nějak musí dát objet, a tak jsme se vydaly na expedici. Sice se nám podařilo dostat se na silnici z druhé strany, ale tam to taky bylo uzavřené, ale jelikož jsem paličatá, tak jsme se tam nakonec dostaly přes polní cestu, která nás vyplivla uprostřed uzavřené silnice. Jenže ze šlofíka nebylo nic, protože sotva jsme si otevřely kufr a sedly si na hranu, tak začalo jezdit jedno auto za druhým.... v areálu se totiž konal nějaký sraz majitelů pinčů a každý, kdo projel kolem, se nás zeptal, jestli jede správně. Asi jsme s Jitul vypadaly jako pořádková služba :)



Tak jsme se aspoň pořádně uvelebily, tlachaly s paní z nějaké německé organizace, která také čekala na pejska z transportu, a čekaly. A čekaly. A čekaly. A Klaus nikde. Věděly jsme, že má trochu zpoždění, protože paní s ním byla přes svou centrálu ve spojení, jen jsme si trochu dělaly starost, jestli se dostane na místo srazu. Ze silnice se totiž začaly linout dost podezřelé zvuky těžkých přístrojů, a něco mi říkalo, že to není dobré znamení. Pak přišla informace, že Klaus sice dorazil, ale že na nás čeká někde jinde, že se za námi opravdu nedostane. Paní od druhé organizace zadala ulici do navigace, my jsme se zařadily za ní a vyrazily jsme.... jenže ouha, silnice už byla rozfrézovaná..... Podařilo se nám se vymotat ven přes polní cestičky, a hladina adrenalinu v krvi stoupala. Při představě, že budeme plachou Palomu dolovat z dodávky někde na ulici, se mi orosilo čelíčko.



Po další druhé okružní jízde po okolí jsme konečně dostaly za Klausem, a lokalita opravdu nebyla nic moc, musely jsme zaparkovat na rušné ulici a přejít docela velký kus po chodníku. Chůdě Paloma se mezi tím stačila vykadit do klece, tak jí Klaus vyndal a když jsme konečně dorazily k jeho dodávce, tak chodil s Palomkou na vodítku sem a tam a něco jí vyprávěl. Nasadili jsme jí kšíry, zajistily, já jsem tu třesoucí se hromádku galga hladila a pusinkovala, mezi tím si Jitul vzala Foxíka, rozloučili jsme se s Klausem, a začaly jsme se pomalu posouvat k autu. Palomce se moc nechtělo, ale jakmile se Foxík zařadil před ní, tak se přece jenom dala do pohybu a cupitala za ním. Ke galgomobilu jsme se dostaly naštěstí bez problémů, Foxík nastoupil jako zkušený cestovatel, ale Palomka se sekla. Nožičky se třepaly, ocásek byl až na bříšku a padl i ještě jeden boban.... zrovna před bránkou elegantního rodinného domku. A my jsme pochopitelně jako schválně neměly nic na sebrání. Tak jsem srdnatě nabrala Palomku do náruče, šoupla jí do auta, skočila šipku za volant, popojela pár metrů od místa činu, a až tam jsme nalily do misky vodu, natřásly vankúše, a vyrazily směrem na Prahu. Palomka se napila, uvelebila se v pelíšku a usnula, ale Foxík byl zvědavý. Napřed se díval z okna, pak šmejdil po pelíšku, na chvilinku přece jenom usnul, ale pak příšel na to, že může prostrčit hlavu mezi sítí a oknem a začal navigovat. Přesouval se ode mě k Jitul a zase zpět, funěl nám do ucha a sledoval dění.



A tak jsme absolvovaly 550km zpět do Prahy, a kolem šesté večer jsme konečně dorazily do roubenky, kde na nás čekala Magda s páníčkem Palomky
 
 

Pomoc španělským chrtům Galgo Espanol.