galgo v nouzi
španělsko

Galgo v nouzi

Aktuálně

Aktuality od nás i odjinud


Transport 6.4.2012

Příjezd Oly
Tentokrát se jelo jen pro jednoho galgouška, pro Olympii, takže jsem vyrazila sama v dobrovodu Katky. Sraz jsme měly na Čerňáku a tak jsem si cestou chtěla nakoupit proviant v Tescu na Letňanech. Moje počáteční radost z prázdného obchodu vyprchala v tom okamžiku, kdy jsem spatřila frontu u jediné kasy..... minimálně na půl hodiny.... tak jsem odstavila košík a odešla s prázdnýma rukama. Ale Nika nám upekla její už tradiční transportovou buchtu vodouch, tak jsem nemusela hladovět.

Jelo se nám docela dobře, jediný zádrhel cesty do Wiesbadenu byla lehce zmatečná toaleta, kde jsme s Katkou najednou s lehkým úžasem stáli uprostřed pánských pissoárů :D V tom okamžiku, kdy mu docvaklo, co se stalo, se přiřítila nějaké Němka, vyprskla smíchy, prohlásila "já blbec jsem zase vlezla na špatný záchod" a vysvětlila, že na té benzínce je to normální a že prosté musíme vyjít a na dámské toaletě podlézt kříž, že to tak dělá každý. Katka to dala, já jsem tam zůstala stát a tvářila jsem se zodpovědně.Po návratu do auta mi zazvonil mobil.... řidič transportu Klaus.... ve mě hrklo, po posledních zkušenostech jsem čekala nějakou jobovku, ale ne, jen potvrdil, že je vše OK a jestli se blížíme k Wiesbadenu.

Na místo předání jsme dorazili ráno v 7:00, tak jsme usoudili, že se pokusíme o spánek. Tak nějak se povedlo, a tak jsme poměrně v pohodě kolem 9:00 popojeli na benzínku na kafe. Sotva jsem se s chutí zakousla do croissonu, tak mi zvoní mobil.... Klaus.... a haleká "Ahoj Moni, tak kde tě mám, já jsem tady!!!!!" Aha, o 40 Minut dřív. V tom okamžiku vypukla panika, sebraly jsme svých pět švestek, vrhly se do auta, řítily se zpátky ten jeden ušmudlaný kilometr a dorazily k transportu, zrovna když Klaus bujaře vysvětloval ostatím páníčkům, že Olympia je malý smraďoch a že je to první galga, která mu udělala hromádku v kleci. Jakmile mě z dálky uviděl, hned jí začal vyndavat a tak jsem tam najedou stála bez jakékoliv přípravy s Oly v rukách a úplně se mi zastavilo srdce. Byla jsem překvapená, jak je drobná, ale hlavně mě dostal její výraz a její oči. Po nutném muchlování Katka usoudila, že bude potřeba otřít ty upatlané tlapky..... ještě že měla levandulové mokré kapesníčky :)A pak jsme konečně byly všechny tři nasoukané v autě, malá chlupatá Keliška zaujala pozici a vyrazili jsme směrem domů. Oly pilně sledovala, co se děje, poslouchala nás, a do Prahy jsme dojely bez problémů. Posledních pár kilometrů z Mělníka na roubenku už byla Oli nervózní, asi toho už toho měla dost. Já kromě toho taky :)

Oly byla nalezena v perreře smrti v Seville, odkud si jí vzala pod křídla organizace Galgos del Sol, a jelikož její záchrana byla náš první opravdu žhavý projekt, tak jsme se rozhodly pokusit se najít jí domov v Čechách, aby mohla být náš maskot. Moje rozhodnutí Oly adoptovat zrálo dobrý měsíc a chtěla bych na tomto místě poděkovat mé drahé polovičce, který si poslechnul můj příběh o Oly a okamžite souhlasil s adopcí. Velký dík patří Tině, ředitelce Galgos del Sol, která se do akce vrhla bez otázek a s vervou její vlastní. Last but not least patří můj dík Lenka Shaw a Amanda Smith z Anglie, kterým Olympia také nebyla lhostejná a které také bily na poplach..



A teď ta něžná kráska mžourá vedle mě a snaží se neusnout, aby jí něco neuteklo. Vítam tě doma, broučku.... <3 <3 <3
Mon
 
 

Pomoc španělským chrtům Galgo Espanol.