galgo v nouzi
španělsko

Galgo v nouzi

Aktuálně

Aktuality od nás i odjinud


Transport 11.2.2012

První výjezd GVN první transport galgoušků...
Je pátek 21.hod. a spolu s Monikou a Katkou se scházíme u Jitky, abychom si připravily smlouvy a naložily nezbytné oblečky, vodítka a proviant na cestu dlouhou 1200km. V tu chvíli volá Romča, že nastal problém, že auto s řidičem bylo zadrženo ještě ve Španělsku policií a že musíme čekat než se situace vyjasní. Vzhledem k tomu, že já už jsem několik takových excesů s transporty zažila, zůstáváme v klidu a vyčkáváme na další zprávy. Tina vyjíždí naproti do místa zadržení a řeší situaci, pejsky převáží zpět do tepla a všichni čekáme až se to vyřeší. Ve dvě ráno se zavelí že transport nevyjede, musíme čekat. Monika i Katka tedy odjíždí domů, já zůstávám u Jitky, už je nám jasné, že se vše přesune minimálně o týden. V sobotu se tedy vracím do Turnova i já a sotva vylezu na náměstí z auta, volá Monika, že transport vyjel ...Tak honem domů, pomazlit smečku a Monika vyjíždí směr Turnov abychom společně vyrazily do Prahy, Katka vyjíždí z Kolína, taky to tak nějak předpokládala, takže ani nevyložila auto.-) V Praze ještě dáme kávu, naložíme se v - 25 do auta a vyrážíme na dlouho cestu.Katky dcerka Nika nám na cestu upekla výbornou buchtu, takže se cpeme...Katko pochval Niku, je skvělá kuchařka.

Před Rozvadovem jsme dotankovaly plyn, daly kafe v Mekáči a pokračovaly dál. Tady klobouk dolů před Katkou a Monikou, protože my s Jitkou sedíc vzadu jsme usnuly -) a holky vesele povídaly a udržovaly se tak bdělé. V sedm ráno přijíždíme na místo které nám navigace ukazala a Mon volá Klausovi, ten je překvapený jak jsme rychlé a upřesňuje nám místo setkání ve Wiesbadenu u vodárny, s tím, že on je právě na hranicích s Německem a dorazí za tři hodinky. Přesuneme se tedy na místo srazu a přivítáme východ slunce -) Radost máme velikou, protože teploměr už ukazuje pouze - 12 a konečně nám rozmrzla boční okna. Kafe to chce, takže se přemístíme na benzínku, vyčistíme zuby a dáme kávu. Kolem deváté se přemisťujěme zpět na místo srazu a už se začínají sjíždět auta , transportem nejedou jen galgoušci pro nás, ale spousta dalších pejsků, vesměs voříšků, kteří našli domovy v rodinách v Německu. A to už přijíždí Klaus a s ním naše poklady...Vzhledem k tomu, že nakládáme tři pejsky, čekáme až si páníčci přeberou své adopťáčky, je to velmi dojemné, jak ti malí špunti voříšci mají radost, když se ocitnou v náručí nových páníčků. Všichni pejsci jsou klidní, unavení, ale vrtí ocásky při kontaktu s páníčky. A už došlo na naše holčičky, Katka nastupuje do dodávky, holčičky obléká nandavá kšíry a šup k nám ven, štěněčí holky projevují nadšení pokud jsou v náruči, ale jak jsou na vodítku tak se vzpírají -) Claruška vyjde ze své klece velmi opatrně, má celé tělíčko bolavé, protože ve středu před odjezdem došlo k incidentu s jiným pejskem v útulku a Clara má sešité rány na krku a zadní nožičce. Vyvenčíme a opatrně Clarušku naložíme do auta, kde má připravený měkký pelíšek, Trinitku a Lidinku si bereme k sobě na klín. Holky jsou plné elánu, máme olízaný obličej, pročesané vlasy, nicméně jak se auto dá do pohybu, spokojene se přitulí k sobě a usnou. Probere je vždy jen zastavení auta, nebo vůně jídla. Takže docházíme k závěru, že jíst nebudeme, stejně by na nás nic nezbylo, holky jsou neoblomné a rvou nám jídlo od pusy -) Potřebujeme dotankovat plyn, jako na potvoru nikde benzínka s lpg, takže jsme přepnuti na benzín. Při jedné zastávce nestíháme vyndat rychle Lidinku z auta a ta se potento hezky na obleček a deky -) Tak zastávka na benzině, kde pracně čistíme sněhem deku a obleček abychom byly schopné cestu absolvovat v přijatelném ovzduší -) I my si tedy odskočíme za 0.70 eu na toaletu kde zkoumáme kam vhodit eura, nahlas nad tím uvažujeme, načež se česky ozve od paní právě tam uklízející, že hodit sem, a ještě dostaneme slevu na kafe ve výši 0.50eu, to ale opravdu neřešíme a rychle vyrážíme, vědomy si toho, že paničky čekají...Konečně za dalších 60km, se objeví benzínka s lpg, no jenže němci to mají tak, že neobsluhují u lpg a my nevíme jak se lpg tankuje -) Naštěstí vedle tankují Dánové, tak jim Monča vysvětluje že to neumíme a oni ochotně přispěchají nam pomoci, no ale my nemáme nějaký klíč, bo co, a nejde to tam nasadit, naštěstí ho rodina z Dánska má, takže zapůjčí a my můžeme natankovat.-) Zavelíme si, že stavíme až v Plzni, načež Jitka deset minut po odjezdu zjistí, že se fakt za těch 0.70 eu měla vyčurat, že tedy musí. Takže zastávka na odpočivadle a hned tedy i venčení holčiček. Holčičky ale nezajímá, že by měli čurat, jen Trinitka se pochlapí a udělá bobek -) A už hurá, jedem a zastavujeme až kousek za Plzní, kde na nás čeká Martina s dárečky pro mně i pejsky, Martino moc díky. Holky se proběhnou na sněhu, Trinitku to moc nebere, Lidinka si to užívá a Claruška asistuje nám v poli, ale sama se nevyčurá. Opatrně ji tedy zase naložíme do auta, je na ní vidět že je celá bolavá, a pokračujeme v cestě. S paničkama nás dělí už jen 100km a pocit, že až otevřeme dveře od auta všichni utečou -) Umatlané, oblízané, v igelitu zabalené deky na sněhu vyprané -) Hned za Plzní nám zase zamrznou boční okýnka a my s nostalgiíí vzpomínáme na tropických -5 v Německu-)

Stěněčí dámy jsou naprosto vyladěné a usínají v objetí, když projíždíme Prahou a blížíme se k Roztokům. V tu chvíli padá nostalgie i na nás, prrotože za těch pár hodin cesty nám přirostly všechny holky k stdci, a mimina závislá na sobě budou za chvilku rozdělena. Nicméně se utěšujeme faktem, že všechny tři holky budou mít vstup do nového života ulehčený tím, že na ně všechny čekají psí kamarádi . Clarušku přišel přivítat Victor, adoptovaný podenco a náramně zabavil i malé holčičky, byl úžasný. Tak honem popovídat, podepsat smlouvy, vyvenčit a najednou je to vše takový fofr, že se ani nestíháme s holkama pořádně rozloučit, už mají své páníčky a odjíždí do nových domovů...

Holčičky naše přejeme vám všem krásný život, plný her a lásky....

Vaše tety -) od GVN -)
 
 

Pomoc španělským chrtům Galgo Espanol.